Causa glorifikace vrahů

Nedávno měl v kinech premiéru nový český film Kajínek. Ohlasy byly všelijaké, mě zaujaly ty "negativní"

Nejde jenom o Kajínka. Nedávno se uskutečnil v Poděbradech pohřeb Milana Paumera, jež spustil neuvěřitelnou hysterii. Ale k případu skupiny bratří Mašínů se vyjadřovat nehodlám, zastávám názor Rudolfa Polaneckého. Ovšem s tím, že je třeba se na celou záležitost dívat optikou padesátých let, s tím, že tehdy komunisté de facto vyhlásili občanskou válku vlastnímu obyvatelstvu, jak prohlásil Milan Paumer, s čímž lze jenom souhlasit.

Ale zpět k Jiřímu Kajínkovi. Tvůrcům se vyčítá, že se chtějí zviditelnit na lukrativním tématu, Kajínkova advokátka je v některých internetových diskuzích dokonce označena za "malou couru"..

Nemálo diskutujících se zaobírá tím, že Radek John jako ministr vnitra zasahuje do případu, ač je to z titulu jeho funkce nepřípustné. To je sice pravda, ale pokud vím, pouze prohlásil, že má v ruce nová fakta.

Když televize Nova ve středu 11. srpna uvedla sestřih všech investigativních reportáží z uvedeného případu (mnohdy i deset let starých, ale i dosud nepublikovaných záběrů) byla okamžitě obviněna z obhajoby vraha.

Nemám k Jiřímu Kajínkovi žádný vztah, ale toto v žádném případě neberu jako obhajobu vraha. Vnímám to spíše jako obžalobu policie a justice.

Jak je možné, že v celém případu je tolik záhad, nedbalosti a lží policistů, absence jakékoliv rekonstrukce na místě činu a spousty jiných nesrovnalostí, jež nedávají mnoha lidem spát?

Ve čtvrtek 12.8. v Magazínu Dnes na otázku "Vadí vám, že se točí filmy o lidech jako je Kajínek"? odpověděl MUDr. Jan Pirk, že ano, že je to "pěkný příklad pro mládež dělat národního hrdinu z člověka, pravomocně odsouzeného za vraždu"!

I když si o naší justici myslím své, ptám se - a jaký je to příklad pro mládež, která se ve školách učí o nezávislé justici, jako o jednom z pilířů demokratického systému, která odsoudí člověka na doživotí na základě podivných důkazů, svědectví naprosto nedůvěryhodného člověka (kterého Kajínek střelil do zadnice, aby mohl potom svědčit..) a brání se došetření případu?

Jaký je příklad "ctihodného" soudce, který na záznamu "náhodně" zapomenutého nahrávacího zařízení nařizuje členům poroty jak mají hlasovat, či policisty, který se v rozhovoru s reportérem televize tak zamotá do svých lží, že neví jak ven?

Když se objevil nový svědek, který byl v době činu ve výkonu trestu v borské věznici a popsal střelbu tak, jak ji údajně viděl z okna, byl odmítnut. Přestože štáb tv. Nova ukázal, že z uvedeného okna je skutečně vidět na inkriminovanou křižovatku, a přestože tvrzení dotyčného, že střelec běžel jinudy, než tvrdili vyšetřovatelé, potvrdil i služební pes. Přesto byl odmítnut jako nedůvěryhodný svědek.

Zajímavé je, že korunní svědek, několikanásobně trestaný vyděrač, jenž byl v době činu stíhán za loupež a hrozilo mu údajně až 15 let vězení, a jehož popis osudné střelby v borských serpentinách budí spíše úsměv, byl pro soud důvěryhodným...

Pokud se objeví nezvratné důkazy, že vraždil skutečně Jiří Kajínek, neštěkne po něm ani pes, jako dnes neštěkne po žádném jiném, doživotně odsouzeném vrahovi (pokud pomineme stížnosti na křečové žíly páně Roubala). Budou - li se však objevovat podobné případy, v nichž bude figurovat neschopnost policie a justice, podezření či dokonce jejich účast v trestné činnosti, budou se točit takové filmy, investigativní novináři budou hledat nové souvislosti a veřejnost bude volat po spravedlnosti. V těchto případech bychom se rozhodně neměli ohánět tvrzením o zavrženíhodné obhajobě vrahů.

A už vůbec ne příkladem pro mládež..