Jestřáb

Dnes uplynulo právě deset let od úmrtí legendy českého skautingu a jednoho z nejúspěšnějších autorů dětské literatury Jaroslava Foglara.

Narodil se 6. 7. 1907 v Praze - Nuslích jako druhý syn Jindřicha a Marie Foglarových. Otec mu umírá v r. 1911, Jaroslav s bratrem Zdeňkem tak zůstavají sami s matkou. Rád vzpomínal na léta dětství, strávená pod Vyšehradem, v místech jako stvořených pro klukovská dobrodružství.

V roce 1924 absolvoval obchodní školu, krátce pracuje v informační kanceláři firmy Wys Müller et Company a poté přechází na třináct let jako úředník k firmě Oskar Stein, velkoobchod papírem. O prázdninách roku 1925 vede skautský tábor, při němž poprvé zavítá do Sluneční zátoky na řece Sázavě. Po návratu z tábora se z rozhodnutí rady Junáka 34. pražský oddíl slučuje se slavnou Dvojkou a Jestřáb přechází do jeho vedení jako rádce, aby se po dvou letech stal vůdcem oddílu. V této pozici vydrží plných šedesát let. V roce 1987 po 60 letech nepřetržitého vedení předává oddíl svému nástupci a řadí se tak mezi nejstarší oddílové vedoucí na světě.

Jestřáb, jak zněla jeho skautská přezdívka, ovlivnil celé generace mladých lidí, ať už literární tvorbou či vedením pražské Dvojky, nejstaršího českého skautského oddílu.

Těsně před válkou se stal redaktorem týdeníku Mladý hlasatel, na jehož stránkách začal vycházet legendární kreslený seriál Rychlé šípy, který přispěl k obrovské popularitě dětského časopisu. Ne však nadlouho. Nacisté vydávání časopisu zakázali, stejně tak i skauting jako takový.

Po válce nastává pár let relativní svobody, ale Foglarova tvorba se čím dál více stává terčem kritiky a doslova nenávistných výpadů. Po únoru 1948 je Foglar opět na indexu, skautské hnutí je striktně zakázáno coby imperialistický spolek vychovávající z mládeže špiony a diverzanty. Václav Stejskal, literární historik a kritik, jeden z největších Foglarových odpůrců doslova napsal: "Rafinovaná propagace apolitičnosti kultury našla své horlivé stoupence i v dětské literatuře, ať již byly jejich pláštíkem náboženské ideály, nebo skautská ideologie, ať už vládli nesporně uměleckým fondem, nebo se spokojili s vymrskanými kýčovitými prostředky falešné amerikánské romantiky jako knihy a seriály J. Foglara. Mimořádnou rafinovanost v tomto směru prokazovaly zejména předúnorové časopisy pro mládež Vpřed a Junák, oba vedené Jaroslavem Foglarem. Dokázaly využít zvláštních mentálních rysů pubertální mládeže k tomu, aby jí očkovaly nebezpečnou ideologii, která neměla daleko k atmosféře přímo fašistického podhoubí. (!)

Je až s podivem, že po takovýchto obviněních Foglar neskončil v některém z komunistických "výchovných" táborů. Činnost Junáka a skautingu jako takového, jehož posláním je podporovat rozvoj osobnosti dětí a mladých lidí, jejich duchovních, mravních, intelektuálních, sociálních a tělesných schopností, a jehož cílem je připravenost jedince plnit povinnosti k sobě samým, bližním, vlasti, přírodě a celému lidskému společenství, byla trnem v oku nacismu, pro komunistický režim byla však doslova nebezpečná. Komunisté se snažili nahradit knížky tohoto žánru svými vlastními "ideologicky čistými" příběhy. Dobře to vystihl Miloš Zapletal v knize Záhady a tajemství Jaroslava Foglara. Zmiňuje zde knihu Josefa Tomana Táborový oheň, v němž upoutá proslov k dětem u táboráku:"My všichni máme jistotu, že vy, naše zdravé a veselé  děti, které žijete v přátelském soudružství, milujete oddaně svou vlast, svého prezidenta, syna dělnické třídy, a našeho mocného ochránce, moudrého učitele lidstva generalissima Stalina, nejen slavně dobudujete socialismus, ale že vy první vstoupíte do bran vytouženého ráje všech lidí - do komunismu."

K popukání - obvzlášť když si člověk představí, kolik lidí "vstoupilo do bran" všech možných lágrů od Jáchymova po Kamčatku, a kolik se jich nikdy nevrátilo.

Zapletal se rovněž zmiňuje o sovětské knize o Pavlíku Morozovovi, jenž byla u nás vydávána za ideový vzor. "Příběh kluka, který se postaví na stranu bolševické státní moci, nahánějící vesničany - i jeho vlastní rodinu do kolchozu. Malý udavač jako příklad pro české děti!" píše M. Zapletal.

Nutno dodat, že Jaroslav Foglar se dostal do osidel Státní bezpečnosti a byl donucen podepsat vázací akt. Nikdy však nikoho nepoškodil. Spolupráci ukončil sám, vymluvil se na zdravotní stav. Nikdy se neoženil, celý život žil s maminkou, k níž měl velmi silný vztah. Paní Foglarová se po smrti manžela v r. 1911 již nikdy nevdala a sama vychovala své dva syny. Zemřela 18. února 1980 ve 102 letech.

Jaroslav Foglar byl zapřisáhlý odpůrce kouření. Dost jej zřejmě poznamenala smrt bratra Zdeňka, který byl silný kuřák a zemřel předčasně na rakovinu. Jestřáb ho přežil o celých pětatřicet let...

Po Listopadu 1989 přišla svoboda, opětovné vydávání foglarovek, nová tvůrčí činnost - ale i nové útoky na jeho osobu. Byl podezírán z homosexuální pedofilie, což razantně vyvrátili žijící bývalí členové Foglarova oddílu a co ani nenapadlo estébáky, kteří by toho jistě využili. V r. 1992 byl dokonce přepaden před dveřmi svého bytu. Ani poslední léta života, kdy byl hospitalizován v Thomayerově nemocnici se neobešla bez výroků o tom, že se tu "válí za peníze daňových poplatníků..."

"Když měsíční nadejdou noci,

já lesy se toulám sám,

jsem podmaněn kouzelnou mocí

a podivnou touhu mám."

Je to deset let, co Jestřáb odletěl. Mravní poselství jeho díla má však svoji váhu i dnes, bez ohledu na letopočet. Hodnoty které vyzdvihuje budou důležité stále, neboť jsou jedním z pilířů demokratické společnosti.